Leoši Marešovi se za posledních dvacet let podařilo to, co málokteré české celebritě: vyvolává silné emoce, rozděluje národ, inspiruje i irituje. Nový dokumentární film „Jsem buran. Leoš Mareš se otevírá“ (premiéra: duben 2024) sliboval pohled pod povrch fenoménu jménem Mareš. Jak ale snímek obstál? Co skutečně odkrývá o životě nejznámějšího českého moderátora, a jak si vede v porovnání s ostatními podobnými dokumenty? V následující recenzi najdete nejen odpovědi na tyto otázky, ale i konkrétní data, srovnání a pohled na to, proč právě tento dokument rezonuje v české společnosti.
Fenomén Leoš Mareš: Proč je stále středem pozornosti?
Leoš Mareš začal svou kariéru na přelomu tisíciletí, kdy se stal moderátorem na Evropě 2. Od té doby se proměnil v jednu z nejvýraznějších mediálních osobností v Česku. Podle průzkumu agentury Median z ledna 2024 je Mareš nejsledovanějším českým moderátorem na sociálních sítích s více než 1,1 milionu sledujících na Instagramu a 650 tisíci na Facebooku.
Jeho život je synonymem úspěchu, ale i kontroverzí: luxusní auta, extravagantní móda, veřejné přešlapy i otevřené přiznání chyb. Právě tento mix autenticity a okázalosti Mareše dlouhodobě udržuje ve středu pozornosti. Dokument „Jsem buran“ sliboval, že poodhalí, co se skrývá za tímto obrazem.
Například v roce 2022 byl Leoš Mareš pošesté za sebou vyhlášen „Moderátorem roku“ v anketě TýTý a jeho podcasty patří dlouhodobě mezi nejsledovanější v Česku.
Jak vznikal dokument „Jsem buran“ a co nabízí divákovi?
Dokument režíroval Radim Špaček, držitel Českého lva za film „Pouta“, což už samo o sobě naznačovalo ambici překročit hranici běžného televizního portrétu. Natáčení probíhalo přes dva roky, od jara 2022 do zimy 2023, a zahrnovalo více než 80 hodin natočeného materiálu.
Snímek se nesoustředí jen na Marešovu kariéru, ale sleduje jeho soukromý život, vztahy s rodinou i nejbližšími kolegy. Divák tak nahlédne do zákulisí živých vystoupení, ale i do momentů, kdy Mareš přiznává své slabosti: „Vždycky jsem měl pocit, že se musím předvádět, abych byl přijímaný,“ říká v jedné intimní scéně.
Dokument také využívá archivní záběry z Marešova dětství v Berouně, jeho první televizní vystoupení a rozhovory s klíčovými osobami jeho života, včetně manželky Moniky Marešové a dlouholetého přítele Patrika Hezuckého.
Mezi nejsilnější momenty patří otevřené přiznání o ztrátě sebedůvěry během pandemie covidu-19, kdy Mareš na několik měsíců zcela přerušil veřejné vystupování. „Měl jsem pocit, že bez publika nejsem nic,“ sděluje v dokumentu.
Otevřenost versus image: Do jaké míry je Mareš skutečně upřímný?
Jedním z hlavních lákadel dokumentu je slib autenticity. Leoš Mareš zde poprvé detailněji mluví o svých osobních krizích, včetně rozpadu prvního manželství a komplikovaného vztahu s otcem. Zároveň však zůstává otázka, nakolik je otevřenost skutečně upřímná a kde už začíná pečlivě budovaná image.
Podle mediální analytičky Kláry Vránové je Mareš mistrem sebeprezentace: „Dokáže být zranitelný, ale nikdy nepustí diváka úplně blízko. V dokumentu často vidíme inscenované scény, které působí dojmem spontánnosti, ale ve výsledku jsou perfektně připravené.“
To potvrzuje i fakt, že v dokumentu chybí hlubší reflexe některých kontroverzních momentů, například aféry s luxusními vozy nebo veřejné spory s kolegy. Na druhou stranu, v porovnání s obdobnými dokumenty o českých celebritách působí Mareš přirozeněji než například Karel Gott v dokumentu „Karel“ (2021), kde byla autenticita často kritizována.
Srovnání s dalšími českými dokumenty o celebritách
Pro lepší představu o tom, jak „Jsem buran“ obstál v kontextu české dokumentární tvorby, přinášíme srovnávací tabulku tří nejvýraznějších projektů posledních let:
| Dokument | Rok premiéry | Délka | Průměrné hodnocení ČSFD (%) | Otevřenost hlavní postavy | Divácký zájem (počet zhlédnutí/kinotržby) |
|---|---|---|---|---|---|
| Jsem buran. Leoš Mareš se otevírá | 2024 | 96 min | 72 | Střední až vysoká | 450 000 online zhlédnutí (za 1. měsíc) |
| Karel (Karel Gott) | 2021 | 130 min | 65 | Střední | 650 000 kinotržby (první 2 měsíce) |
| V síti (dokument o zneužívání dětí) | 2020 | 100 min | 85 | Vysoká (téma, ne osoba) | 370 000 kinotržby (první měsíc) |
Z tabulky je patrné, že Marešův dokument boduje především v otevřenosti a zájmu diváků v online prostředí. Naopak v kinotržbách zaostává za „Karelem“, což může souviset s odlišným distribučním modelem – „Jsem buran“ byl k dispozici primárně na streamovacích platformách.
Klíčové momenty a reakce veřejnosti
Na sociálních sítích vyvolal dokument vlnu reakcí – pod hashtagem #JsemBuran se objevilo během prvního týdne přes 4 000 příspěvků a recenzí. Mezi nejčastější komentáře patří uznání Marešovy upřímnosti i kritika za některé povrchně působící pasáže.
Například známý publicista Jan Tuna ve své recenzi napsal: „Leoš Mareš ukazuje, že být buran nemusí znamenat být špatný člověk. Dokument je ale místy až příliš uhlazený.“ Podobné názory sdílela i řada běžných diváků: 54 % z nich v online anketě serveru Blesk.cz uvedlo, že by uvítali ještě větší míru autenticity.
Na druhou stranu, pozitivní reakce vyzdvihují odvahu ukázat i slabší stránky a nadhled, s jakým Mareš reflektuje své chyby z minulosti. To ilustruje i scéna, kdy se vrací do rodného Berouna a otevřeně vzpomíná na období, kdy se cítil „outsiderem“ a byl terčem posměchu.
Mediální dopad a budoucnost dokumentárních portrétů celebrit
Dokument „Jsem buran“ se stal během prvního týdne nejsledovanějším pořadem na platformě Voyo, kde jej zhlédlo přes 320 000 uživatelů. Podle analytiků Seznam.cz vyvolal snímek rekordní vlnu vyhledávání jména Mareš – během týdne po premiéře vzrostl počet dotazů o 270 % oproti běžnému průměru.
Mediálně i společensky má snímek několik efektů: - Otevírá diskuzi o fenoménu „české celebrity“ – co znamená být úspěšný a současně srozumitelný pro masy. - Nastavuje novou laťku pro otevřenost v podobných dokumentech – bude tlak na větší autenticitu a méně uhlazený obraz. - Ovlivňuje styl sebeprezentace dalších známých osobností, které už nyní oznamují vlastní projekty (např. Lucie Borhyová a její připravovaný dokument).Shrnutí: Co jsme se dozvěděli o Leoši Marešovi a české společnosti?
„Jsem buran. Leoš Mareš se otevírá“ je dokument, který přináší zajímavý pohled do zákulisí jedné z nejvýraznějších osobností české mediální scény. Snímek boduje především v otevřenosti a schopnosti nabídnout více než jen uhlazený portrét. Přesto si uchovává určitou míru kontroly nad tím, co divákům ukazuje – Mareš zůstává mistrem sebeprezentace, což je ostatně i jeho hlavní devizou.
Z hlediska čísel je projekt úspěšný: během prvního měsíce jej vidělo přes 450 000 lidí online, stal se nejsledovanějším dokumentem jara 2024 a otevřel nové otázky o tom, kam se posune žánr dokumentárních portrétů v Česku.
Pro diváky, kteří hledají nejen zábavu, ale i inspiraci a možnost nahlédnout pod povrch slávy, je „Jsem buran“ povinnou podívanou. Zároveň ale ukazuje, že i největší hvězdy mají svá slabá místa – a možná právě proto jsou nám nakonec tak blízké.
