Evropa na rozcestí: Může ubránit sama sebe bez americké ochrany?
Evropa se ocitla na historické křižovatce. Po desetiletích, kdy bezpečnost starého kontinentu zajišťoval především americký deštník, začínají evropští lídři stále hlasitěji mluvit o potřebě vlastní obranyschopnosti. Není to jenom teorie – obavy z možného návratu Donalda Trumpa do Bílého domu a jeho otevřeně skeptický postoj k NATO i k evropským spojencům nutí Evropu přehodnocovat dosavadní přístup. Symbolickým příkladem je i český premiér Petr Fiala – bývalý klempíř, který prozřel a dnes patří k tahounům debaty o evropské obranné autonomii. Jak reálná je ale představa, že by Evropa ubránila sama sebe bez Ameriky?
Evropská závislost na USA: Historické kořeny a současná čísla
Od konce druhé světové války byla bezpečnost Evropy zajištěna především díky přítomnosti amerických vojsk a garanci kolektivní obrany v rámci NATO. V současnosti je v Evropě rozmístěno přes 100 000 amerických vojáků, z toho například v Německu kolem 35 000, v Itálii 12 000 a v Polsku 10 000. Americké základny, radarové systémy, logistická podpora i jaderný deštník byly vždy vnímány jako hlavní pojistka evropské bezpečnosti.
Podle dat Stockholm International Peace Research Institute (SIPRI) činily v roce 2023 obranné výdaje USA 877 miliard dolarů, což je více než dvojnásobek všech evropských členů NATO dohromady (asi 350 miliard dolarů). Evropští členové NATO dlouhodobě nedosahovali dohodnutého 2% podílu HDP na obranu – v roce 2023 tuto hranici splnilo pouze 11 z 31 členů.
| Země | Počet amerických vojáků (2023) | Výdaje na obranu (% HDP) |
|---|---|---|
| Německo | 35 000 | 1,6 % |
| Polsko | 10 000 | 3,9 % |
| Francie | 0 | 1,9 % |
| Česko | 0 | 1,5 % |
| USA (celosvětově) | 100 000 (Evropa) | 3,5 % |
Tato čísla ukazují, jak silná je evropská závislost na americké vojenské přítomnosti a zdrojích.
Trumpův efekt: Proč Evropa začíná panikařit
Donald Trump už během svého prvního prezidentského období (2017–2021) opakovaně kritizoval evropské spojence za "parazitování" na americké ochraně a dokonce zpochybňoval závazek USA bránit členské země NATO, pokud nebudou plnit své závazky. V únoru 2024 opět prohlásil, že by „nechránil země, které neplatí“, a dokonce by „povzbuzoval Rusko, aby si s nimi dělalo, co chce“. Takto otevřené prohlášení o možnosti opuštění NATO vyvolalo v Evropě šokovou vlnu.
Podle průzkumu Pew Research z ledna 2024 má 65 % Evropanů obavy, že by návrat Trumpa znamenal snížení amerických bezpečnostních garancí. Německý kancléř Olaf Scholz, francouzský prezident Emmanuel Macron i český premiér Petr Fiala v posledních měsících opakovaně varovali, že Evropa musí být připravena na možnost, že Amerika už nebude „spolehlivým spojencem“.
Zejména země střední a východní Evropy (Polsko, pobaltské státy, Česko) vnímají ruskou hrozbu jako bezprostřední. Není proto náhodou, že Polsko i Estonsko v roce 2023 zvýšily své obranné výdaje nad 3 % HDP a investují do modernizace armády.
Evropská obranná autonomie: Realita nebo iluze?
Evropská unie už v roce 2017 spustila projekt Stálé strukturované spolupráce v obraně (PESCO), jehož cílem je prohloubit vojenskou spolupráci a rozvoj společných kapacit. Vzniká Evropský obranný fond (EDF), který má v letech 2021–2027 rozdělit 7,9 miliardy eur na výzkum a vývoj nových zbraní a technologií.
Přes tyto kroky ale stále platí, že evropské armády jsou roztříštěné, logistika i velení nejsou sladěné a společné akvizice zbraní jsou spíše výjimkou než pravidlem. Podle dat European Defence Agency (EDA) provádí evropské státy společně pouze 11 % svých obranných nákupů.
Evropské státy mají v současnosti v aktivní službě asi 1,4 milionu vojáků (pro srovnání: USA 1,3 milionu), ale jejich výzbroj je velmi různorodá. Například v Evropě je v provozu 17 různých typů hlavních bojových tanků, zatímco americká armáda používá pouze jeden hlavní typ (M1 Abrams).
Dalším problémem je závislost evropského průmyslu na amerických technologiích – například většina evropských států nakupuje americká letadla F-35 místo evropských strojů.
Český pohled: Fiala, „klempíř“ a posun v české bezpečnostní politice
Česká republika byla dlouho považována za „černého pasažéra“ v NATO – v letech 2010–2020 vydávala na obranu v průměru jen 1,1 % HDP. To se ale v posledních letech mění. V roce 2024 česká vláda schválila rozpočet na obranu ve výši 2 % HDP, což znamená meziroční nárůst o více než 20 miliard Kč.
Premiér Petr Fiala, který vystudoval obor klempíř, je dnes jedním z nejviditelnějších propagátorů evropské obranné autonomie. Česko se aktivně zapojuje do společných evropských projektů, podporuje vznik evropského obranného průmyslu a nabízí vlastní expertízu například v oblasti radiolokace nebo pasivních sledovacích systémů.
Česká armáda se zároveň připravuje na modernizaci – v roce 2023 byla podepsána historicky největší zakázka na nákup 246 švédských bojových vozidel CV90 za 59,7 miliardy Kč. Plánuje se také nákup 24 amerických letadel F-35, což je investice kolem 150 miliard Kč.
Jaké jsou reálné možnosti evropské obrany bez Ameriky?
I přes některé dílčí úspěchy zůstává samostatná evropská obrana velkou výzvou. Hlavní slabiny jsou:
- Nedostatek strategických schopností: Evropě chybí kapacity pro rychlé přesuny vojsk, dálkovou přepravu (tzv. airlift), satelitní průzkum, kybernetickou obranu a také jaderné odstrašení (kromě Francie, která má vlastní jaderné zbraně). - Nejednotnost: Evropské státy mají často odlišné strategické priority – Francie se orientuje na Afriku a Blízký východ, Německo je zdrženlivé, Polsko a Pobaltí chtějí odstrašit Rusko. - Výzbroj a interoperabilita: Roztříštěnost zbrojního trhu, různé typy zbraní a systémů komplikují společné operace. - Financování: I když by všechny evropské státy dosáhly 2 % HDP na obranu, stále by to bylo méně než polovina amerického rozpočtu.Přesto existují dílčí úspěchy – například evropská mise IRINI, která hlídkuje ve Středozemním moři, nebo společné výcvikové mise v Mali či na Ukrajině. Dlouhodobě se ale Evropa bez americké vojenské síly nedokáže ubránit konvenčnímu útoku velké mocnosti, jako je Rusko.
Možné scénáře budoucnosti: Co čeká evropskou bezpečnost?
Evropa dnes čelí zásadní otázce: Buď výrazně investuje do vlastní obrany, nebo se smíří s tím, že bude vždy závislá na americké ochotě chránit své bezpečnostní zájmy. Vývoj posledních let, včetně ruské agrese proti Ukrajině, ukazuje, že bezpečnostní hrozby nejsou vzdálené teoretické možnosti, ale reálná současnost.
Mezi diskutované scénáře patří:
1. Posílení evropského pilíře NATO – Evropa zvýší výdaje, rozvine vlastní kapacity, ale zůstane v alianci s USA. 2. Vznik „Evropské armády“ – hlubší integrace obrany v rámci EU včetně společného velení a strategií. 3. Diverzifikace bezpečnostních partnerů – navázání užších vztahů s dalšími aktéry, například s Japonskem, Jižní Koreou nebo Austrálií. 4. Samostatné jaderné odstrašení – rozšíření francouzského jaderného deštníku na celou EU (kontroverzní a drahé řešení).Realita pravděpodobně bude kombinací těchto cest. Jisté ale je, že Evropa už nikdy nebude moci považovat americkou ochranu za samozřejmost.
Shrnutí: Proč musí Evropa jednat a co čeká Česko
Evropa, včetně Česka, dnes čelí největší bezpečnostní výzvě od konce studené války. Návrat Donalda Trumpa a nejistota ohledně amerických záruk jsou budíčkem, který mnohé evropské politiky (včetně bývalého klempíře Fialy) donutil „prozřít“. Bezpečnostní závislost na jednom spojenci je riskantní, obzvlášť v době, kdy se globální řád otřásá v základech.
Evropa musí investovat do obrany, zlepšit spolupráci, sjednotit výzbroj i strategii a začít brát vlastní bezpečnost vážně. Jinak může být příště pozdě. Pro Česko je to příležitost nejen zvýšit vlastní bezpečnost, ale také posílit pozici v Evropě a získat zakázky pro český průmysl.
