V posledních měsících geopolitickým světem rezonuje vznik nové vojenské aliance v muslimském světě, která je často přezdívána jako „muslimské NATO“. Tento koncept, jenž nabírá konkrétnější obrysy zejména po sérii summitů v Rijádu a Islámábádu, přináší zásadní změny v rovnováze sil na Blízkém východě. Pro Írán a Izrael představuje tato iniciativa potenciální hrozbu i výzvu, která může zásadně ovlivnit jejich bezpečnostní strategii a regionální postavení. Jaké okolnosti vedly k utváření této aliance, kdo jsou její hlavní hráči, jaké cíle sleduje a co to znamená pro budoucnost Blízkého východu?
Vznik „muslimského NATO“: Kontext a motivace
Myšlenka vytvoření vojenské aliance muslimských států není zcela nová, avšak v roce 2023 a 2024 získala na intenzitě i konkrétních krocích. Impulsem byla zejména eskalace konfliktů v regionu — od války v Gaze přes napětí v Jemenu až po soustavné narušování bezpečnosti v Iráku, Sýrii a Libanonu. Výrazným katalyzátorem byla také rostoucí moc Íránu a jeho spojenců, kteří podporují řadu ozbrojených skupin napříč Blízkým východem.
V prosinci 2023 se v Rijádu sešli lídři 10 zemí Organizace islámské spolupráce (OIC), aby diskutovali o možnosti vytvoření společné obranné struktury. Hlavními iniciátory byly Saúdská Arábie, Turecko a Pákistán, které mají nejen vojenské, ale i ekonomické kapacity být tahouny takové aliance. K motivacím patří:
- Nutnost čelit íránskému vlivu v regionu - Zajištění kolektivní bezpečnosti pro členské státy - Prevence vnějších zásahů a posílení strategické autonomie - Posílení pozice vůči Západu, především USA a EUV lednu 2024 bylo oznámeno, že probíhají jednání o společných cvičeních, sdílení zpravodajských dat a vytvoření koordinačního centra v Rijádu.
Kdo jsou hlavní aktéři nové aliance?
Do čela „muslimského NATO“ se postavily tři nejvýznamnější islámské země: Saúdská Arábie, Turecko a Pákistán. Každá z těchto zemí přináší do aliance unikátní kapacity a motivace:
- $1: Disponuje nejmodernějšími zbraněmi zakoupenými za posledních 10 let v hodnotě přes 100 miliard dolarů. Saúdové mají zároveň ambici stát se regionálním vůdcem sunnitského světa. - $1: Má druhou největší armádu v rámci NATO (po USA) a pokročilý zbrojní průmysl. Prezident Erdogan usiluje o obnovení geopolitické síly Ankary. - $1: Jako jediná muslimská země s jaderným arzenálem (odhadem 165 hlavic, podle SIPRI 2023), je klíčovým hráčem pro strategickou rovnováhu.Mezi další potenciální členy patří Egypt, Jordánsko, Maroko, Bahrajn a Spojené arabské emiráty. Některé státy, jako například Omán a Kuvajt, zůstávají zatím opatrné.
Níže je pro srovnání uvedena tabulka s vojenským potenciálem hlavních zainteresovaných států:
| Země | Počet vojáků | Roční vojenský rozpočet (mld. USD) | Jaderné zbraně |
|---|---|---|---|
| Saúdská Arábie | 227 000 | 87 | Ne |
| Turecko | 355 000 | 15 | Ne |
| Pákistán | 654 000 | 12 | Ano (cca 165 hlavic) |
| Egypt | 438 500 | 4,3 | Ne |
Jaké cíle sleduje „muslimské NATO“?
Aliance deklaruje několik klíčových cílů, z nichž některé jsou oficiální, jiné neformální nebo implicitní:
1. $1: Podobně jako NATO má být útok na jednoho člena považován za útok na všechny. To by znamenalo bezprecedentní úroveň vojenské spolupráce v regionu. 2. $1: Prioritou je boj proti Daeši/ISIS, al-Káidě a dalším radikálním skupinám, ale také proti milicím podporovaným Íránem (např. Hizballáh v Libanonu, Houthiové v Jemenu). 3. $1: Írán je vnímán jako hlavní hrozba stabilitě a bezpečnosti regionu. Aliance má ambici jeho mocenský vliv zásadně omezit. 4. $1: Ve světle konfliktů v Gaze a na Západním břehu má aliance posílit diplomatickou a případně i materiální podporu Palestincům.Zajímavostí je, že v rámci jednání v Rijádu padla i možnost budoucího rozšíření spolupráce na kybernetickou obranu, zpravodajství a dokonce ekonomickou integraci.
Dopad na Írán a Izrael: Nové bezpečnostní výzvy
Vznik „muslimského NATO“ je pro Írán a Izrael špatnou zprávou, byť z odlišných důvodů. Pro Írán znamená vznik této aliance zásadní ohrožení jeho dosavadní regionální strategie. Írán v posledních dvou dekádách investoval miliardy dolarů do podpory spojeneckých milicí v Sýrii, Iráku, Libanonu i Jemenu. Pokud se proti němu postaví koordinovaná vojenská síla, jeho schopnost projekce moci se výrazně sníží.
Izrael se naopak obává, že sjednocení muslimských zemí by mohlo vést ke koordinovaným vojenským či diplomatickým akcím proti jeho zájmům, zejména pokud by se aliance rozhodla podpořit Palestince nejen slovy, ale i činy. Izraelské bezpečnostní služby varují, že vznik aliance by mohl znamenat ztrátu strategické převahy, na kterou se židovský stát dlouhodobě spoléhá.
Podle zprávy Mezinárodního institutu pro strategická studia (IISS) z února 2024 by vznik „muslimského NATO“ mohl zvýšit riziko eskalace v regionu až o 30 %. Někteří izraelští analytici upozorňují na možnost, že i menší incident by mohl spustit řetězec událostí vedoucích k širšímu konfliktu.
Co na to Západ? Postoj USA, EU a Ruska
Západní státy, zejména Spojené státy, sledují vznikající alianci se směsicí obav a nadějí. Na jedné straně vítají snahu o větší odpovědnost regionálních aktérů za vlastní bezpečnost. Na druhé straně se obávají, že aliance by mohla jednat nezávisle na západních zájmech, případně dokonce proti nim.
USA tradičně považují Saúdskou Arábii a Turecko za důležité spojence, ale zároveň mají napjaté vztahy s Pákistánem a komplikované zájmy v Egyptě. Evropská unie je spíše pasivní a volá po dialogu místo militarizace regionu. Rusko sleduje situaci pragmaticky — posilování muslimské aliance může vnímat jako šanci oslabit americký vliv, ale zároveň nechce přijít o své kontakty s Íránem nebo Tureckem.
V roce 2024 se v USA i EU diskutuje o možnosti nabídnout alianci úzkou spolupráci v oblasti zpravodajství a výcviku, avšak za cenu zachování určité míry kontroly a transparentnosti. Západní diplomaté varují před možným „regionálním závodem ve zbrojení“, který by mohl destabilizovat globální bezpečnostní architekturu.
Budoucnost „muslimského NATO“: Naděje, rizika a scénáře
Zatímco aliance deklaruje obranné a stabilizační cíle, její skutečná budoucnost závisí na několika klíčových faktorech:
- $1: Historicky byly muslimské země často rozdělené rivalitami (například mezi Tureckem a Saúdskou Arábií během blokády Kataru 2017–2021). - $1: Teherán může reagovat zvýšením podpory svým spojencům nebo pokusem o diplomatické „rozdělení“ aliance. - $1: Izrael může posílit své spojenectví s USA, navýšit vojenský rozpočet (již nyní 23 mld. USD ročně) nebo usilovat o nové bezpečnostní pakty s arabskými zeměmi, které do aliance nevstoupí. - $1: USA, Rusko a Čína mohou vstupovat do dění podle svých strategických priorit.Mezi možné scénáře patří vznik skutečně efektivní vojenské aliance, která změní bezpečnostní architekturu Blízkého východu, ale i rozpad projektu na základě vnitřních sporů. Jisté je, že „muslimské NATO“ bude v příštích letech klíčovým faktorem formování regionální i globální politiky.
Shrnutí: Jak „muslimské NATO“ mění Blízký východ
Zrod „muslimského NATO“ je jedním z nejdůležitějších geopolitických posunů poslední dekády na Blízkém východě. Pro Írán představuje bezprostřední vojenskou i diplomatickou výzvu, pro Izrael riziko ztráty regionální dominance. Vznikající aliance může posílit stabilitu a bezpečnost islámských států, zároveň však hrozí i nárůst napětí a nová vlna zbrojení. Vývoj bude sledovat nejen celý region, ale i Západ a další světové velmoci, protože výsledky této iniciativy mohou zásadně ovlivnit globální mocenskou rovnováhu.
